DESATERO

Dnes v 13:16 | Mirijam
Desatero Božích přikázání je zákon. Zákon deseti pravidel pro život. Nemusíme být věřící, abychom tato morální pravidla ctili. Pro ateisty možná mimo prvního pravidla: V jednoho Boha věřiti budeš.

Lidé je často umí odříkat, aniž by se jich obsahově nějak dotkla. Stejně jako se naučíme ve škole básničku. Ani věřící lidé nebyli schopni se jimi řídit. Nejspíš proto bylo vytvořeno právo. Navíc desatero Božích přikázání se vyskytuje ve Starém zákoně. Ani těchto základních přikázání nebylo schopno nás odvést od hříchu. Na světlo světa přišel tedy Nový zákon - víra v Ježíše Krista. Teprve jeho smrtí jsme oproštěni, vykoupeni ze hříchu - desatero Božích přikázání, i když bychom je dodržovali, nepomáhá.


Já mám svoji vlastní víru. Moje víra je především moje svědomí. Mám nějaké morální zásady. Otázka je, jestli je vždy dodržuji. Co je morální pro mne, nemusí být morální pro druhého. Každý uznáváme a máme své vlastní hodnoty.

Člověk, nad kterým by nevládl zákon, nebo by neuznával nějakou vyšší moc, by byl na úrovni zvířat. Byl by schopen zabíjet i tvory svého druhu bez příčiny, i z jakékoliv příčiny. Dovedete si představit, že by člověk na této planetě měl neomezenou moc?

Na nějaké poskvrnění hříchem od narození nevěřím. Čeho se dopustili Adam a Eva v Ráji a další účastníci vzpoury proti Bohu, tj. Bůh, had, Satan i tak je předmětem polemiky.

Pro mne slovo hřích, spasení, pravda, zachránce, duch svatý nemají jednoznačný význam a jsou předmětem diskuse.

Já znám křesťanství, ale více jsem ovlivněna východním náboženstvím, buddhismem. Uč se milovat sebe sama, pak teprve můžeš mít ráda ostatní lidi, konej dobro, služ dobru, měj soucit, nesuď, nekritizuj, nad nikoho se nepovyšuj, nenech sebou manipulovat, neživ v sobě nenávist, nauč se zacházet s bohatstvím.
V každém je vesmír, nekonečno, jdi za světlem, podřiď rozum srdci, ptej se svého srdce, poslouchej skrz svou lásku.

Věřím v reinkarnaci. Nic na tomto světě se neztratí, jen změní svou formu. Karma je život věčný. Já - vy jste jméno věčnosti. Ve vás je království boží. Opatrujte je (se).

Sloužit dobru se dá i bez desatera. Pravidla pro šťastný život jsou ve vás. Mým (vaším) soudcem je mé (vaše) srdce a svědomí.

Pro Lucii Bílou znamená desatero tato pravidla pro život:

 

DANIEL

Včera v 7:38 | Mirijam |  Poezie

Povídal si Daniele,
proč já tady trčím v cele,
jak statný lev vypadám,
k tomu orlí křídla mám.


Neb podobám se medvědu,
sílu mám, všechno dovedu.
Či levhart jsem z masa a kostí
a čtyři ptačí křídla, lidé prostí.


Udatný jak šelmy,
svobodný jak ptáci.
Kdo stojí nehnutě,
když les se kácí.


Důvěřuj mi směle
a porazíš nepřítele.



ÚVAHA

Neděle v 11:40 | Mirijam |  Povídky
Někteří lidé se rodí s vitální a vnímavou energií. Nejenže jim to umožňuje držet krok s dobou; kvalifikuje je to, aby svou osobnost k tomuto šílenému tempu vybavili pořádným soustem hybné síly. Jsou to šťastné bytosti. Nepotřebují zatajovat význam věcí. Nezůstávají unavení, ani nepropásnou příležitost, vykročí správnou nohou ani nevypadnou z řady a neklesnou na vedlejší kolej, aby mohli přemýšlet o procesu pohybu.

Ach! Ten pohyb vpřed, který mě opustil na silnici! Jeho fantastické barvy jsou brilantnější a krásnější než slunce na zvlněných vodách. Na čem záleží, když duše a tělo selhávají pod nohama stále tlačeného zástupu! Pohybuje se majestátním rytmem sfér. Jeho nesouhlasné střety se pohybují vzhůru v jednom harmonickém tónu, který se mísí s hudbou jiných světů - k dokončení Božího orchestru.

Je to větší než hvězdy - pohyb lidské energie; větší než tepající země a věci na ní rostoucí. Och! Mohla jsem plakat, když jsem byla ponechána na vedlejší koleji; vlevo tráva a mraky a několik hloupých zvířat. Je pravda, že se cítím jako doma ve společnosti těchto symbolů neměnnosti života. V pohybu bych měla cítit drtící nohy, kolidující střety, kruté ruce a tíživý dech. Neslyšela jsem rytmus pochodu.

Balzám na němé srdce. Buďme v klidu a čekejme u silnice.

Krátká úvaha Kate Chopinové.
 


POLIBEK

Sobota v 0:42 | Mirijam |  Povídky
Za dveřmi bylo pořád ještě docela světlo, ale uvnitř byly zatažené záclony a doutnající oheň vysílající matnou, nejistou záři. Místnost byla plná hlubokých stínů.

Brantain seděl v jednom z těchto stínů; pohltily ho a nevadilo mu to. Ta temnota mu dodala odvahu, aby udržel své oči horlivě upnuté k dívce, která se mu líbila a která seděla ve světle ohně.

Byla velmi hezká, s určitým jemným, bohatým zbarvením, které náleží ke zdravému typu brunety. Byla docela klidná a vyrovnaná, když bezstarostně hladila saténový kabát kočky, která ležela stočená v jejím klíně, a občas poslala pomalý pohled do stínu, kde seděl její společník. Mluvili málo, o lhostejných věcech, které zjevně nebyly věcmi, které zaměstnávaly jejich myšlenky. Věděla, že ji miluje - upřímný, chmurný chlapík bez dostatečné lstivosti, aby zakryl své pocity a ani po tom netoužil. Už dva týdny hledal její společnost dychtivě a vytrvale. S důvěrou čekala, až se ohlásí, a chtěla ho přijmout. Spíše nevýznamný a neatraktivní Brantain byl nesmírně bohatý; a jí se líbil a vyžadovala doprovod, který jí mohl poskytnout bohatství.

Během jedné z pauzy mezi jejich mluvením o posledním čaji a příští recepcí se dveře otevřely a vstoupil mladý muž, kterého Brantain docela dobře znal. Dívka k němu otočila tvář. Jeden nebo dva kroky ho přivedly na její stranu. Ohýbal se nad její židlí. Než mohla pojmout podezření, co má v úmyslu, protože si neuvědomila, že nevidí svého návštěvníka, přitiskl na její rty žhavý a dlouhý polibek.

Brantain se pomalu vztyčil; dívka také vstala, ale rychle, a nově příchozí mezi nimi stál, trochu pobavený a bojoval s nějakým vzdorem se zmatkem ve tváři.

"Věřím," zamumlal Brantain, "vidím, že jsem zůstal příliš dlouho. Já - neměl jsem tušení - to znamená, že se musím s tebou rozloučit." Sevřel si klobouk oběma rukama a pravděpodobně si neuvědomil, že natáhla svou ruku k jeho. Její přítomnost mysli ji úplně neopustila; ale nemohla se spolehnout na to, že promluví.

"Ať visím, jestli jsem ho tam viděl sedět, Nattie! Vím, že je to pro tebe nepříjemné. Ale doufám, že mi to jednou odpustíš - toto první přerušení. Proč, co se děje?"

"Nedotýkej se mě; nepřibližuj se ke mně," zlostně se na něho obrátila. "Co tím myslíš, když vstoupíš do domu bez vyzvánění?"

"Přišel jsem s tvým bratrem, tak jak už kolikrát," odpověděl chladně, ospravedlňujíc se. "Přišli jsme bočním vchodem. Bratr šel nahoru a já jsem přišel sem, doufajíc, že tě najdu. Toto vysvětlení je dostatečně jednoduché a mělo by tě přesvědčit, že nehoda byla nevyhnutelná. Ale řekni, že mi odpustíš, Nathalie," prosil a změkl.

"Odpustit ti! Nevíš, o čem mluvíš. Nech mě projít. Záleží na tom, jestli ti vůbec někdy odpustím?"
Na příští recepci, o které spolu s Brantainem mluvili, přistoupila k mladému muži s laskavou upřímností, když ho tam viděla.

"Mohu s tebou na chviličku mluvit, Brantaine?" zeptala se s účastným, ale rozrušeným úsměvem. Vypadal velmi nešťastně; ale když vzala jeho paži a odešla s ním, aby našla nerušený kout, paprsek naděje se smísil s téměř komickým utrpením jeho výrazu. Byla zjevně velmi otevřená.

"Možná bych neměla žádat o tento rozhovor, pane Brantaine; ale - ale, oh, byla jsem velmi nepříjemná, téměř trapná od toho krátkého setkání toho odpoledne. Když jsem si myslela, že by sis to mohl špatně vyložit a věřit věcem," naděje očividně získávala převahu nad bídou v Brantainově kulaté, bezvýchodné tváři,"samozřejmě vím, že to pro tebe nic neznamená, ale pro mě samotnou chci, abys pochopil, že pan Harvy je dlouhodobým intimním přítelem. Proč? Vždycky jsme byli jako bratranci - asi jako bratr a sestra. Je to nejintimnější spolupracovník mého bratra a má často představu, že má nárok na stejná privilegia jako rodina. Oh, vím, že je to absurdní, nezdvořilé, abych ti to říkala; dokonce nedůstojné," dodala téměř plačíc,"ale pro mě to mnoho znamená, co si o mně myslíš." Její hlas zesílil a zněl rozčileně. Zoufalství zmizelo z Brantainovy ​​tváře.

"Pak ti opravdu záleží na tom, co si myslím, slečno Nathalie?" Můžu ti říkat slečno Nathalie?" Zatočili do dlouhé, matné chodby, která byla po obou stranách lemována vysokými půvabnými rostlinami. Kráčeli pomalu až na samý konec. Když se otočili, aby sledovali své kroky, Brantainova tvář byla zářící a její triumfovala.

Harvy byl mezi hosty na svatbě; a hledal ji ve vzácném okamžiku, když stála sama.

"Tvůj manžel," řekl s úsměvem, "mě poslal, abych tě políbil."

Obličej jí rychle zčervenal. Těžce polkla. "Předpokládám, že je přirozené, aby člověk při takové příležitosti cítil a jednal velkoryse." Řekl mi, že nechce, aby jeho manželství úplně přerušilo příjemnou intimitu, která mezi tebou a mnou existuje. Nevím, co jsi mu říkala," prohlásil s drzým úsměvem,"ale poslal mě sem, abych tě políbil."

Cítila se jako šachista, který díky chytré manipulaci vidí hru, která se ubírá zamýšleným směrem. Její oči byly jasné a něžný úsměv se jí objevil ve tváři, když se podívala do jeho očí. A její rty vypadaly, že hladoví po polibku, ke kterému přímo zvaly.

"Ale, víš," pokračoval tiše, "neřekl jsem mu to, vypadalo by to nevděčně, ale tobě to můžu říct. Přestal jsem líbat ženy; je to nebezpečné."

No, nechala odejít Brantaina a jeho milion. Člověk nemůže mít na tomto světě všechno; a bylo to od ní trochu nerozumné, že to očekávala.



Žít celý život s mužem, který s vámi manipuluje a vy si to uvědomujete, bývá problém. Pokud vaším rozchodem nikomu neublížíte, je lepší najít si partnera, který vás bude ctít a milovat. Ono to zní jako klišé, když to takhle napíšete, zvláště po x-letech manželství. Nicméně věřím, že pěkný vztah se dá vybudovat a udržet.

Pár slov k autorce Kate Chopin. Kate Chopin, americká autorka povídek a románů žila mezi lety 1850 - 1904. Je považovaná za předchůdkyni feministických autorů 20. století. Napsala mnoho povídek pro děti i dospělé, které byly zveřejněny v časopisech. Byla silně ovlivněna Maupassantem.

Česky vyšlo: Radost, která zabíjí (2005) a Probuzení (2008). Právě její druhý román The Awakening (Probuzení) vzbudil velké množství negativní kritiky. Osobitým způsobem, na tehdejší dobu nevhodným, líčila mateřství, ženskou sexualitu a nevěru.

Na Gutenbergu.org se mi podařilo stáhnout některé její povídky, které postupně překládám a zveřejním je, pokud se mi budou zdát zajímavé.


Zdroje:
Autor: Kate Chopin: Kiss
Překlad : Mirijam

CO KDYŽ UŽ JE POZDĚ

Čtvrtek v 8:25 | Mirijam
Mám v rukou tohle narozeninové přání:




Krásné verše od Jiřiny Salaguardové, které i po letech mě dojímají.

Žel přání k narozeninám přišlo pozdě. Adresát si ho nikdy nepřečetl. Umřel. To ovšem odesílatel, nizozemská pojišťovna, nemohl tušit. Při obdržení tohoto přání mi to přišlo jako nervy drásající vtip a vždy, když se na ně moje oči zahledí, se mi zaplní slzami.

Dnes vím, že na život není nikdy pozdě. Jen smrt tu chodí a obhlíží. Je bezčasová.

VALENTÝN - MUČEDNÍK

18. února 2020 v 8:06 | Mirijam |  Úvahy, zamyšlení vážně i nevážně
Svatý Valentýn spojený s láskou, zamilovaností a romantikou, ale jaký je skutečný příběh svatého Valentýna?

Den svatého Valentýna je každoroční oslavou lásky 14. února.

Lidé na celém světě různým způsobem oslavují Valentýna. Jiné tento svátek nechává chladnými.

Někteří obdarovávají své blízké dárky, čokoládami a květinami, nebo se vydávají za krásně nazdobeným stolem do restaurace. Zažívají při tom štěstí, pramenící z blízkosti druhého a lásky.

Možná vám slouží k potěše vlastnoručně vyrobená věc, vlastními slovy napsané přáníčko předávané s citem, láskou a opravdovostí nebo si dopřejete domácí jídlo u slavnostně prostřeného stolu.

V Anglii se Valentýn slaví. Je pevnou součástí kalendáře ve Velké Británii - ale o tomto historickém dnu se hodně debatuje.

Diskutujme zde nad skutečným příběhem tajemného svatého Valentýna.

Den svatého Valentýna je spojen se dvěma různými světci, legendárními křesťanskými mučedníky Valentýnem z Říma a Valentýnem z Terni.

Římský sv. Valentýn byl knězem a lékařem, který byl perzekuován kolem roku 270 n. l. křesťanským císařem Claudiem II.

Obecně se věřilo, že císař zakázal manželství, protože si myslel, že ženatí muži jsou špatní vojáci.

Svatý Valentýn byl údajně sťat poblíž Říma. Provinil se tím, že pomáhal křesťanským párům uzavřít sňatek.



Tajemný svatý Valentýn - mučedník (Foto: Getty Images)

Podle legendy papež Gelasius I. označoval jeho činy "za známé pouze Bohu".

Mučedník byl údajně pochován na Via Flaminia a papež Julius I. věřil, že nad jeho hrobem se postaví bazilika.

Svatým Valentýnem však mohl být také mučedník, biskup z Terni.

Byl také pronásledován Claudiem v okolí Říma a jeho relikvie byly později převezeny do Terni.

Existuje zmatek ohledně toho, který mučedník byl skutečný svatý Valentýn. Někdy se uvádí, že se jedná o jednu a tutéž osobu.

Podle jiné legendy, před tím, než byl 14. února mučedník zabit, poslal dceři žalářníka dopis a podepsal jej "od Tvého Valentýna".

Spřátelil se s ní a vyléčil jí slepotu.

Jiné příběhy naznačují, že Valentýn mohl být zabit nebo se pokoušet pomoci křesťanům uniknout před krutým vězením.

Ačkoli pravda, co se týče legendy, zůstává nejasná, všechny příběhy hovoří o sympatické, hrdinné a romantické postavě.

Zvláštní hrdina té doby, křesťan, kněz a k tomu lékař. Lékařské povolání se mi nějak nehodí do kombinace s kněžským stavem. Navíc křesťané, traduje se, že byl katolický kněz, se nesmí ženit a neměli by ani pomýšlet na svátost manželskou. Natož posílat milostná psaníčka dceři svého věznitele. Lékař se nadto dotýká mužského, dětského i ženského těla. To byl sebemučitel.

Nebo byl volnomyšlenkář té doby, vzdělaný a vnímal celibát jako porušení přirozeného sexuálního vývoje kněží a v důsledku potlačování rozmnožovacího pudu viděl dnešní zneužívání v církvi. Vizionář a prorok. Já vám říkal: "Láska je nebezpečná věc. To je jako hrát si s otevřeným ohněm. Ale láska posvěcená vám přinese naplněnost vašich dní. Žijte, milujte se a radujte se. Máte mé požehnání!"

Zdroj:
Volný překlad a doslov: Mirijam

VALENTÝNSKÁ PŘÁNÍČKA

17. února 2020 v 7:53 | Mirijam |  Úvahy, zamyšlení vážně i nevážně
Svatý Valentýn už proběhl, ale já bych se k němu v krátkých článcích vrátila.

Na svatého Valentýna, který připadá na 14. února si mnoho milenců vymění romantické přáníčko se zamilovanými zprávami.

Někdy člověk koupí valentýnské přáníčko s vtipným, zamilovaným, romantickým textem, někdy vymýšlí a sepíše sám zamilovaný, zamilovaná.

Valentýn je nejromantičtější den v roce.

V závislosti na tom, jak den slavíte, můžete si naplánovat předání zamilované pohlednice svému blízkému.
Může to být poprvé, kdy píšete Valentýnskou pohlednici, nebo můžete být zkušeným profesionálem.

Ať už je vaše dovednost jakákoli, může být obtížné najít přesně ta správná slova, která vyjadřují, co k němu/k ní cítíte.

Možná nebudete chtít být příliš kýčovití, možná budete chtít být vtipní, nebo možná budete chtít říct něco svými slovy.

Někteří lidé mají přirozený způsob, jak se vyjádřit slovy, zatímco jiní potřebují nějakou inspiraci.
Pokud máte připravenou pohlednici a zjistíte, že máte spisovatelský blok, je tu pár tipů.

Vybírám z některých valentýnských citátů:

Jsi moje srdce, můj život, moje jediná myšlenka - Arthur Conan Doyle.

Opravdové milostné příběhy nikdy nekončí - Richard Bach

Když jsem tě viděl, bál jsem se s tebou setkat. Když jsem tě potkal, bál jsem se tě políbit. Když jsem tě políbil, bál jsem se tě milovat. Teď, když tě miluji, bojím se tě ztratit - Rene Yasenek

Láska je mít větší starost o druhého než sám o sebe - Robert A. Heinlein

Bez Valentýna by únor byl… no, leden - Jim Gaffigan

Láska je hodně jako bolest zad: neukazuje se na rentgenových snímcích, ale víte, že je tam - George Burns

Miluji manželství. Je skvělé najít jednoho zvláštního člověka, kterého chcete na zbytek života obtěžovat - Rita Rudner

Miluji tě bez ohledu na to, co děláš, ale musíš toho dělat tolik? - Jean Illsley Clarke

Raději bych s vámi sdílel celý život na Zemi, než abych sám čelil všem věkům tohoto světa - Arwen v Pánu prstenů

Pro mě jste dokonalá - Mark

Miluji tě a mám tě rád - Parky a rekreace

Miluji tě víc než kávu, ale prosím, nenuť mne, abych ti to dokázala - Elizabeth Evansová

Doufám, že ti nebude vadit, že jsem se vyjádřil slovy, jak úžasný je život, když jsi na světě - Elton John (Your Song)

A když se usmíváš, celý svět se zastaví a zírá na tu chvíli, protože jsi úžasná, právě taková, jaká jsi - Bruno Mars

A přidám ještě pár přáníček, která se líbí mně:

Ne ten, kdo s Tebou pláče,
Ne ten, kdo se s Tebou směje,
Ale jen ten, kdo s Tebou cítí,
Ten Tě miluje.


Tajně doufám, že jsi
alespoň z poloviny tak
šťastna jako já. Má láska
je nekonečná. Krásného
Valentýna té nejúžasnější
ženě, kterou jsem potkal."



Milovat neznamená
jen mít rád,
milovat je věřit
a pravou lásku znát.

Milovat je odpustit
a znovu si podat ruce,
milovat je rozdělit si
duši i srdce.



Obr.: Getty Images/iStockphoto

Existuje mnoho valentýnských přání. Nejdůležitější je, aby byla upřímná a od srdce. Jen to, že dva jsou spolu, je nejbáječnější věc na světě. A navíc, když se mají rádi.

Svou lásku lze vyjádřit různým způsobem. Jedna z příležitostí je i svátek sv. Valentýna. Já převzaté věci moc neuznávám a nedržím je, přestože by se mi přání, vyznání, kytice, objetí, večeře ve dvou, slavnostní posezení doma líbilo. K tomu ale nepotřebuji svátek Valentýna. A jak jste na tom vy?

Zdroje:
Překlad, úprava a doslov: Mirijam

ČLOVĚK A PŘÍRODA

15. února 2020 v 9:51 | Mirijam
Člověk, pán tvorstva. Dostal příkazem od nejvyššího podmanit si celou zemi. A šéfové se mají poslouchat.
Příroda si se vším poradí. Máme ji k dispozici. Není to boj na život a na smrt. Buď já - člověk, nebo ona - příroda.

S postupující civilizací ji potřebujeme využívat a těžit z jejich zdrojů. Nechceme do doby kamenné a žít v souladu s přírodou, neboli být součástí přírody. Jsme její neodmyslitelnou částí. Stejně jako ostatní tvorové. Ale pouze my lidé, obdařeni rozumem, umíme páchat na přírodě velké škody. Příroda, obdařena vlastní regenerací, se s naším působením na této Zemi vyrovnává. Buď přirozeně, nebo katastrofou. Zemětřesením, povodněmi, silnými větry, suchem, dobou ledovou, oteplováním, rozdělováním tektonických desek, posunem kontinentů, ledu. Přírodu je třeba vnímat.

Do mocenského boje bych se nepouštěla. Vůbec nejde o to, kdo je tady vládce. Některé archeologické nálezy jako by nám dávaly tušit, že mohly existovat a existovaly civilizace i před námi, které mnohdy z neznámých důvodů zanikly. Podepsala se na nich příroda a ony samy.

Přírodu máme chránit, ale jenom do určité míry. Z mnoha důvodů je švédská aktivistka Gréta, ochránkyně klimatu a životního prostředí, terčem posměchu.

Nechceme přece zpátky na stromy a živit se sběrem přírodních plodin a lovit mamuty kameny, klacky a holýma rukama. Ale současně tu nechceme mít holou pláň, vysušenou, vyprahlou zemi, kde nenajdeme ani živáčka. Když bychom tu nenalezli ani člověka, tak není o čem psát, ani číst. Protože ostatní tvorové, kteří by se na tyto drsné podmínky aklimatizovaly, nevládnou perem a nenaučili se číst, protože nechodili do školy. Netroufám si říci, že jsou negramotní. Zákonům přírody mnohdy rozumí mí oblíbení mravenci a pilné včely více než člověk. A ta organizace jejich života a kastovnický systém. Zdali jsou spokojeni? Neovládám řeč zvířat, tak vám nemohu dát relevantní odpověď. Ale pro přežití jim to funguje, stejně jako ostatním zvířatům. Proč by to nemělo fungovat nám?



DLUHY CTI A DLUHY SRDCE III.

14. února 2020 v 10:15 | Mirijam |  Povídky
24. prosince

"Drahý Enrico, zítra jsou Vánoce a byl by to pro nás den přílišného zoufalství, kdybys tu nebyl. Dnes jsem mluvila s tátou a přiměla jsem ho, aby pochopil, že nezůstanu, abych se podílela na rozdělení tohoto zoufalství, což ze mě dělá komplice sváru, který uráží živé a mrtvé. Otec tím bude pohnut, a pokud mu teď pošleš slovo, uvidíš, že bude ochoten vše odpustit.

Costanza, která ti přináší tento dopis, má také na starosti doručit ti částku osm set lir, se kterou budeš moci uspokojit čestně své dluhy.

Zaplať a okamžitě přijeď do náručí své ... mámy".

Costanza vesele plnila svůj úkol a já jsem zavřela své radosti a předpověď do prádelníku.
Nemohla jsem však říct svému otci ani slovo. Čekala jsem na večer, když jsme byli sami před ohněm a řekla jsem mu: "Tati, přemýšlela jsem nad svými dary. Na zítra ti chci dát mír, pokud chceš."
"Pro mne za mne, jak chceš."
"Enrico přijde za námi na oběd. Pozvala jsem ho."

Otec zíral do plamene a neodpověděl. Nedala jsem mu čas na přemýšlení a dodala: "Zaplatili jsme také jeho dluh."
"Kdo to zaplatil?"
"Věří, že peníze pocházejí od tebe, ale Enrico bude místo toho mým dlužníkem."
"A kde jsi našla osm set lir?"
"Půjčila mi je, nebo mi je nabídla, hádejte..."
"Nevím."
"Constance".

Otec se trochu zamračil. Kdyby to věděl dříve, nedovolil by to, ale možná si myslel, že nejlepším způsobem, jak se vyhnout zlu, je předvídat ho.

Možná si stále myslel, že už je příliš pozdě na to, aby odpustil, a že stará Constance, v jeho srdci žena, která má předpoklady, aby se cítila jako doma. Jeho oči zářily v jasném světle plamene a já jsem viděla, že stěží zadržuje slzy. Pomalu hledal mou ruku, držel ji zavřenou na kolenou a nakonec hlasem zahaleným emocemi, zvolal: "Vedla sis dobře, děkuji."
"Přislíbila jsem Constance, že ti nic neřeknu, bojí se tě urazit."
"Nic jí neřeknu."
"Přijala jsem to pod podmínkou, že obdrží řádek písemného prohlášení, ve kterém se prohlásím za dlužníka. Musíš mi udělat další radost, tati, to je, nech mě trochu splatit tento dluh svými malými úsporami na zbytečných výdajích. Bude to můj upřímný dluh."
"Pokud se ti to líbí. Tuccio. Ochotně přijímám.
"A už neříkej, tati, že si dělám ze srdce legraci."

Otec se usmál a něžně se podíval na portrét chudé matky, která vypadala rozrušená a živá pod pohybujícími se plameny ohně; pak zamumlal: "Už to nebudu říkat, paní maminko."

25. prosince

Nikdy jsem nestrávila tak poklidnou a pokojnou vánoční noc, jako tuto, ani v krásných letech mého raného dětství, když jsem snila o andělech a pastýřích, kteří jdou po ulici za zvuku dud. Srdce, dokonce i ve spánku, sledovalo mé sladké uspokojení. Zprvu klesalo na mysli, pak ale bylo osvětleno stovkami barvitých vizí,
které procházejí fantazií dívky, která se dlouho nevyspala dobře. A aby těch lehce zmatených myšlenek nebylo dost, setkala jsem se s matkou v neznámé zemi, osvětlené velkým ohněm, zmatených proto, že jsem cítila, že jsem jí, a že většina mrtvých ve mně žije a mluví.

DLUHY CTI A DLUHY SRDCE II.

13. února 2020 v 9:54 | Mirijam |  Povídky
"Dost, neobtěžuj mě. Nemůžeš pochopit určité věci. Když jsi manželka, když jsi matka, uvidíš, že se srdcem nejsou žádné žerty."

"Nedělám si legraci, tati!" bolestně jsem vykřikla.

"Dobře, dobře. Jdi, přemýšlej o svých dárcích."

Pořád jsem se snažila mluvit, ale když jsem měla pocit, že se mi oči naplní slzami, běžela jsem se zavřít do svého pokoje. Nevěřili mi, že budu schopna hrát a dávat jim dárky!

Plakala jsem asi hodinu jako dítě.

Do oběda jsem zůstala sama se svým hněvem. Costanza, která mě neviděla, mě přišla hledat, stará strážkyně šatníku, která v našem domě žije třicet let. Není to žena s velkými znalostmi, ale je věrná jako starý pes. Jako děti jsme jí říkali Káča, pro její kolébavý, vlnitý způsob chůze. Jakmile jsme vyrostli, nikdo z nás se o ni víc nestaral. Zůstala v domě jako starý kus nábytku, který vždy slouží čemukoli. Raději mi bude posluhovat Julie, německá Švýcarka, která mluví špatnou francouzštinou. Costanza, jak stárne, se stále schovává ve skříni, mezi koši a hromádkou prádla, šťastná, že ji nesou, a vděčna za ten chléb, tu postel, tu střechu, kterou dostává z milosti svých pánů.

Přišla mě hledat, protože si jako první uvědomila, že jsem dlouho nevyšla z mého pokoje, a jako bych jí už vyprávěla příběh mých bolestí, šla přímo k tématu a řekla: "Nechci vás vidět se zarudlýma očima. Ten chudý pán už má velké srdce. Vím, že je to velká vášeň; tento dům nebyl nikdy tak smutný, dokonce ani ve dnech, které vám vzaly matku. Kdybyste jen věděla, jak moc jsem se dnes modlila! To nejde, to nemůže takto pokračovat, rozhodně ne. Na Zemi není nic horšího než neshody v rodinách. Sir Enrico není špatný a mohu to říci, protože jsem ho vzal od jeho otce, když přišel na svět. Něco se pro něj musí udělat. Je to živý, tvrdohlavý chlapec, který když bude správně veden, půjde za vámi jako jehňátko. Svazuje ho, že nedokáže dodržet své slovo. Svazuje to také nás obyčejné lidi, kteří, pokud i jen trochu dlužíme, už nespíme. Pokud vám váš otec opravdu nechce dát těch požehnaných osm set lir, nemohla byste najít způsob, jak mu je dát?"

"Jakým způsobem?"
"Kdybych se nebála, že ho urazím, ten chlapec by za nějakou dobu našel svou cestu."
"Řekni!"
"Pokud mi pomůžete, paní, můžeme ho dostat z problémů."
"Samozřejmě ti pomůžu."
"Stačí, že nebude vědět, odkud ty peníze pocházejí, a věří, že mu je posílá jeho otec."
"A místo toho?"

"Mám vkladní knížku v Lidové bance a mám tam uloženo tisíc lir, což jsou moje malé úspory za třicet let, co sloužím tomuto domu. Tyto peníze nepotřebuji, protože díky bohu, tady mi nic nechybí a nemyslím ani na to, že bych je utratila, ale pouze na to, že bych je zapůjčila Siru Enricovi, pokud je potřebuje, a vrátí mi je, jakmile to bude možné. Ale pokud by věděl, že pocházejí ode mne, samozřejmě si je nevezme a mohl by se cítit uražen z dobrého důvodu, že chudý služebník mu chce půjčit peníze. Mám pravdu? Místo toho byste ho mohla přimět, aby věřil, že jsou jeho otce nebo že jsou Vaše."
"Jsi dobrá žena, Costanze," řekla jsem a poprvé jsem zírala na nažloutlou tvář a na ty malé oči, které nikdy nic neřekly.
"Dobrá, teď jděte ke stolu a buďte šťastní."

Vrásčitý obličej té ubohé staré ženy osvětlil paprsek radosti. Vběhla do skříně, šťastná, jako by vyhrála loterii.

"Tak jednoduchý nápad," řekla jsem si, "že mne to nenapadlo!"

Neměla jsem při sobě osm set lir, ale vlastnila jsem třikrát tolik zlata, krajek a elegantních šperků. Srdce, které nebylo zvyklé na potřeby druhých. I v umění zkušenosti je praxe důležitější než teorie.
Během noci jsem shromáždila mnoho cenností i bezcenných cetek, které už nepoužívám, přidala prsten diamantů a myslela jsem si, když jsem očima přejela tu kupu, že jsem shromáždila hodnotu osm set lir. Brzy ráno jsem volal Costanzi, která běžela se svoji vkladní knížkou ukrytou na svých prsou.

"Přemýšlela jsem o tom, Costanze; podívejte se. Shromáždila jsem tyto šperky, které už nenosím, a zdá se mi, že to bude stačit. Připrav si balíček a nikomu nic neříkej, jdi k nedalekému zlatníku a prodej to. Až budeš mít peníze v ruce, jdi k Enricovi s touto poznámkou, kterou ti nyní napíšu."

Seděla jsem u stolu a psala čtyři řádky se šťastnou zuřivostí těch, kteří jsou si jisti, že zachrání tonoucího. Starodávné ženy, které nosily své šperky a nepoložily by je na oltář vlasti, by na mě už nebyly pyšné. Cítila jsem, jak ve mně roste hodnota, vzácnější než moje ozdoby.

Constance zůstala omámeně hledět s očima upřenýma na tu malou hromádku zlata, a když jsem se přesunula, abych jí dala lístek, pohlédla na mě svým hloupým pohledem, stará náčelnice zaváhala, přežvýkala pár slov a stáhla se zpět: "Promiňte," řekla, "nemůžete prodat majordomovi tyto věci. Nejsou praktické."

Ale tajemství musí být zachráněno.

Tajemství bylo nutné, pokud se týkalo záležitosti mých peněz; ale to je jiná kapitola.

"Nechceš mi tedy pomoci?"

Mohla by mi pomoci a nechtěla. "Promiňte, chápu, že moje peníze mohou urazit lidi, jako jste vy, ale nemyslela jsem si, že žebrám. Promiňte. Promiňte."

A jako opilá se šourala ke dveřím a odešla, držíc se na očích modrý kapesník.

Byla jsem ohromena svým báječným bohatstvím a trvalo dlouho, než můj rozum pochopil, čím jsem ji urazila. Ale dobrá žena, která do své myšlenky vložila tolik něhy, nedokázala rezignovat na to, že bude tak lehce ukradena dívkou, jejíž zásluha byla omezena pouze na prodej nevyžádaného odpadu. Pro Constance jejich osm set lir představovalo deset tisíc dní úsilí a úspor; moje mě nestála ani cent, a čtyřmi babkami jsem se pokusila ukrást jedno z největších uspokojení jejího života. I když děláte dobře, četla jsem v knize, musíte použít hodně diskrétnosti a nevyužívat nejslabšího okamžiku, abyste si připsala zásluhy.


Ve světle této knihy poprvé jsem pochopila skutečně její myšlenky. To nejlepší, co můžeš udělat, je to, co dobrovolně necháš udělat svého bližního.

Mezi mnou a Constance byl okamžitě uzavřen mír a mezi námi dvěma ležela stále jen nejtrapnější záležitost, aby mi odpustila. Bylo dohodnuto, že toho velkého dne přiveze osm set lir s následujícím dopisem.

Kam dál